Máte doma také krvelačnou bestii?

Pokud ano, jste nejspíše také majitelem domácího psího mazlíčka s váhou větší jak 20 kilo. Osobně jsem měl tu zkušenost se zlatým retrívrem Amálkou a labradorem Cabem. Oba to však byli slepečtí vodicí psi ve výcviku. Jasně, že mě kousli nebo škrábli zubem, ale to vše, protože jsem si s Amálkou či Cabem hrál a učil je pro různé situace budoucího povolání. A jak jistě víte, pes má jenom zuby a tlapy s drápy, takže se nemůžete divit, že se občas vyskytnete blízko nich.

Budouci vodicí pes - Nemecký ovcákIlja Hynek

I když to byli vodicí psi, na procházce se mi občas stalo, že mi lidé z neznalosti „připomínali“ že psi mám mít na vodítku a hlídat si je, a to i když jsem byl kousek od nich, a psi měli žlutý obleček, označující, že jde o psy ve výcviku a budoucí slepecké psy. A když jej neměli a byli jsme v psím  výběhu v parku v Brně, zase se rozčilovali, že to jen tak nejde. Ale přeci, psi tu byli dřív a na člověka si zvykli, a člověk si zvykl na psa.

I teď mám doma dva Německé ovčáky 4 a 10 let staré.  Co máte za zvíře Vy? Krvelačnou šelmu zlatého retrívra? Nebo buldoka, německou dogu, chrta či vipeta? Víte, jak jsou rychlí? Co teriér, buldog či malamut? Co takhle Irský vlkodav? Krásný, velký, přítulný. Znám hned celou psí rodinku u nás v Brně. A Cabo – labrador, si s nima rozuměl. Já, po optání se majitelů, také.

Nebo třeba bernardýn? Krásný pes, jen trošku velký, že? Každý den při venčení potkávám dva takové velké bernardýny v jednom parku za plotem. A strkám snad ruce za plot, abych si je pohladil? Ne!
I když vím, co jsou zač, sám vím, že mám dva psy na vodítku a při seznamování čtyř psů o celkové váze kolem 200 kilo bych nemusel dopadnout zrovna dobře. Ale to jenom, že bych se dostal mezi čtyři psy, kteří se při seznamování pohybují nepředpokládaně.

Reaguji tímto článkem na vysílání v TV, kde se poslední dobou objevují pokousané děti. Většinou se jedná o případy, kdy je špatně zabezpečený pes, který si hlídá své teritorium, nebo děti, které si chtěly pohladit psa. Pes, který štěká, taky kouše. Myslí si snad rodiče, že i když mají doma psa, který je klidný a v přítomnosti pánečka – majitele vyrovnaný a bezproblémový, že se nemůže nic stát?  Copak se dá nahradit rodič psem? Takové dítě se psa dotkne tam, kde to nečeká a ten se lekne, rafne, štěkne, a když má dítě ruku poblíž, ruka je prokousnutá natotata. Rodiče pak vidí jen výsledek psího jednání - útoku, ale jak k tomu došlo, dítě neřekne. Může za to pes. Podle rodičů nebo lidí z okolí. Ale je to vždy tak? No řekněte, majitelé psů. A také vy, co nevlastníte psa. A tohle není řečnická otázka, ale otázka, na kterou se mi pokuste odpovědět v diskuzi.

Jak lidé z Vašeho okolí vnímají Vašeho psa? Jak vy sami vnímáte psy lidí z Vašeho okolí? Jak vnímáte Vašeho vlastního psa? Co říkáte vlastním dětem, když se chce vrhnout pohladit cizího psa? Jak se Vaše děti chovají k Vašemu psovi? Jak dalece věříte svým dětem a svému psu? Máte nějakou jinou zkušenost se psy a dětmi? Co si myslíte o volně puštěném psu, který si hraje se svým pánem?

Co si myslíte o situaci na poslední fotografii? Co nastane?  Schválně? Na Vaše názory odpovím.