Jak se žije s princeznou

Princezna Viktorie za mnou přišla na podzim roku 2007 a zůstala se mnou až do podzimu 2008. Pak musela pracovně odcestovat a už se nejspíš nevrátí.  Ale ten rok stál za to. Byl nezapomenutelný. Plný veselých úsměvů, procházek a společně strávených chvil.  

Kamkoli jsme spolu přišli, každý ji obdivoval a každému se líbila. Našli se dokonce někteří, kteří ji zvali k sobě, ale princezna Viktorie se nenechala zlákat.

Zde při odpočinku po namáhavé práci - vodicý výcvik po městě.

Ona vlastně princezna Viktorie, celým jménem princezna Viktorie od Šeříku, řečená “Amálka“ je slepecký vodicí pes, zlatá retrívřice, barvy světlé krémové. Ale lidi ji viděli jako bílou.

Přišla, když jí bylo 8 měsíců a pomaličku jsme se začali sbližovat a Amálka se učila příkazy pro svoje budoucí povolání.

Do 12 měsíců to bylo hravé štěně, které chodilo na psí setkání s dalšími štěňátky, kde se učilil základní příkazya hlavně, neskákat do vody:) jak by asi pak dopadl takový nevidomý, kdyby se mu pes vhnul do potoku nebo ho zatáhl někam do rybníka...

A od jednoho roku začala chodit do psí školy na Cejlu v Brně, kde se naučila pod odborným vedením základy chození na slepeckém vodítku. To znamená, že už se musela sama rozhodovat, co je správně a co ne, kdy jít přes silnic,kde zastavit a kam zatočit. Ale také poslouchat příkazy toho, kdo ji cvičí. A jelikož Amálka byla chytrý pes, vše šlo, jak mělo.

A kdyby nebyla vodicí, byl by to jedinečný člen mé domácnosti.. Teď už je v Holandsku a pomáhá nějakému nevidomému člověku s jeho chůzí a orientací po městě. Jen se musela naučit poslouchat v holandštině. 

Ale podle posledních zpáv se jí to daří a vypadá to, že si na sebe s novým páníčkem zvyknou.

Máte-li někdo dotazy ohledně vodicích psů, jejich opatrovnictví a podobně, neváhejte se mě zeptat, nebo poslat e-mail.

Ilja