Jak se žije s princeznou

11. 01. 2009 20:18:20
Princezna Viktorie za mnou přišla na podzim roku 2007 a zůstala se mnou až do podzimu 2008. Pak musela pracovně odcestovat a už se nejspíš nevrátí. Ale ten rok stál za to. Byl nezapomenutelný. Plný veselých úsměvů, procházek a společně strávených chvil.

Amálka v akci

Kamkoli jsme spolu přišli, každý ji obdivoval a každému se líbila. Našli se dokonce někteří, kteří ji zvali k sobě, ale princezna Viktorie se nenechala zlákat.

Zde při odpočinku po namáhavé práci - vodicý výcvik po městě.

Ona vlastně princezna Viktorie, celým jménem princezna Viktorie od Šeříku, řečená “Amálka“ je slepecký vodicí pes, zlatá retrívřice, barvy světlé krémové. Ale lidi ji viděli jako bílou.

S princeznou Viktorií na výletě

 

 

Přišla, když jí bylo 8 měsíců a pomaličku jsme se začali sbližovat a Amálka se učila příkazy pro svoje budoucí povolání.

Do 12 měsíců to bylo hravé štěně, které chodilo na psí setkání s dalšími štěňátky, kde se učilil základní příkazya hlavně, neskákat do vody:) jak by asi pak dopadl takový nevidomý, kdyby se mu pes vhnul do potoku nebo ho zatáhl někam do rybníka...

A od jednoho roku začala chodit do psí školy na Cejlu v Brně, kde se naučila pod odborným vedením základy chození na slepeckém vodítku. To znamená, že už se musela sama rozhodovat, co je správně a co ne, kdy jít přes silnic,kde zastavit a kam zatočit. Ale také poslouchat příkazy toho, kdo ji cvičí. A jelikož Amálka byla chytrý pes, vše šlo, jak mělo.

A kdyby nebyla vodicí, byl by to jedinečný člen mé domácnosti.. Teď už je v Holandsku a pomáhá nějakému nevidomému člověku s jeho chůzí a orientací po městě. Jen se musela naučit poslouchat v holandštině.

Ale podle posledních zpáv se jí to daří a vypadá to, že si na sebe s novým páníčkem zvyknou.

Máte-li někdo dotazy ohledně vodicích psů, jejich opatrovnictví a podobně, neváhejte se mě zeptat, nebo poslat e-mail.

Odpočinek

Ilja

Autor: Ilja Hynek | neděle 11.1.2009 20:18 | karma článku: 17.92 | přečteno: 2853x

Další články blogera

Ilja Hynek

Drsný příběh jedné šťastné rodiny

Je krásný nedělní jarní den, roku 2018. Blíží se devátá hodina ranní a je ticho. Podezřelé ticho. Zvláště, pokud jste rodina s třemi malými dětmi bydlící na kraji obce ve velkém domě se zahradou.

18.11.2017 v 17:29 | Karma článku: 8.27 | Přečteno: 510 | Diskuse

Ilja Hynek

Kolik mrtvol je potřeba pro vaše uspokojení?

Komu tuto otázku položit? A jak na ni asi odpoví. Já ji pokládám Vám, čtenářům blogu, k zamyšlení nad životem. Pozastavte se a zapřemýšlejte, kdy Vás naposledy uchvátily stovky nebo tisíce mrtvol, například v nějakém filmu?

7.5.2017 v 20:25 | Karma článku: 14.04 | Přečteno: 858 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Sladké je žít

Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.

26.5.2019 v 11:03 | Karma článku: 21.02 | Přečteno: 496 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Co uděláš pro to, aby svět byl lepší?

Rozhodla jsem se změnit profesi a to obnáší zasednout zas do školních lavic. Marečku, podejte mi pero. Ze začátku to tedy sranda moc nebyla, ale už se to lepší, tak se na to podívejme. Školní třída plná dospělých žen.

26.5.2019 v 9:32 | Karma článku: 10.11 | Přečteno: 258 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Zaseli vítr, sklidí vichřici

Část 11. žalmu proslavil během 2. světové války Winston Churchill. Jeho slova aplikoval na Hitlerovské Německo a později i na to, jak je třeba se vypořádat se všemi, kdo se dopustili válečných zločinů.

24.5.2019 v 20:10 | Karma článku: 19.33 | Přečteno: 473 | Diskuse

Miloš Korotvička

Život parchant - první den u moře

To byly časy tam na Jadranu v zlatejch šedesátejch. možná mne trošku mrzí, že jsem dodnes neochutnal masíčko z chobotničky. A zřejmě už ani neochutnám.

23.5.2019 v 23:28 | Karma článku: 20.91 | Přečteno: 536 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Důchodci, druh přemnožený nebo snad ohrožený?

Záleží z které strany se na to kouká. I můj pohled bude trochu "cinknutej" a nejen tím, že jsem důchodce, ale hlavně, že do školních let jsem byl vychováván dvěma důchodci - milovanou babičkou a dědou.

23.5.2019 v 12:06 | Karma článku: 35.60 | Přečteno: 970 | Diskuse
Počet článků 44 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1825

Zajímám se o různé kulturní a nyní i politické akce. Kulturní ty netradiční. Píšu o tom, co lidi zajímá, i tom, o čem se nemluví, ale ví. HTML žije! a Seznam není všemocný!

Snažím se podávat nezkreslené informace, všechny zdroje si osobně ověřuju. Píšu o tom, co mě i ostatní lidi, jak se říká, "pálí".

Říkám pravdu natvrdo a píši o tom, co si můžu ověřit.

Co nevím, to se naučím a když mě někdo "poučí" v oboru, který neznám, beru to.

Je-li něco, co za to stojí, napíšu o tom.

Najdete na iDNES.cz