Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak se žije s princeznou

11. 01. 2009 20:18:20
Princezna Viktorie za mnou přišla na podzim roku 2007 a zůstala se mnou až do podzimu 2008. Pak musela pracovně odcestovat a už se nejspíš nevrátí. Ale ten rok stál za to. Byl nezapomenutelný. Plný veselých úsměvů, procházek a společně strávených chvil.

Amálka v akci

Kamkoli jsme spolu přišli, každý ji obdivoval a každému se líbila. Našli se dokonce někteří, kteří ji zvali k sobě, ale princezna Viktorie se nenechala zlákat.

Zde při odpočinku po namáhavé práci - vodicý výcvik po městě.

Ona vlastně princezna Viktorie, celým jménem princezna Viktorie od Šeříku, řečená “Amálka“ je slepecký vodicí pes, zlatá retrívřice, barvy světlé krémové. Ale lidi ji viděli jako bílou.

S princeznou Viktorií na výletě

 

 

Přišla, když jí bylo 8 měsíců a pomaličku jsme se začali sbližovat a Amálka se učila příkazy pro svoje budoucí povolání.

Do 12 měsíců to bylo hravé štěně, které chodilo na psí setkání s dalšími štěňátky, kde se učilil základní příkazya hlavně, neskákat do vody:) jak by asi pak dopadl takový nevidomý, kdyby se mu pes vhnul do potoku nebo ho zatáhl někam do rybníka...

A od jednoho roku začala chodit do psí školy na Cejlu v Brně, kde se naučila pod odborným vedením základy chození na slepeckém vodítku. To znamená, že už se musela sama rozhodovat, co je správně a co ne, kdy jít přes silnic,kde zastavit a kam zatočit. Ale také poslouchat příkazy toho, kdo ji cvičí. A jelikož Amálka byla chytrý pes, vše šlo, jak mělo.

A kdyby nebyla vodicí, byl by to jedinečný člen mé domácnosti.. Teď už je v Holandsku a pomáhá nějakému nevidomému člověku s jeho chůzí a orientací po městě. Jen se musela naučit poslouchat v holandštině.

Ale podle posledních zpáv se jí to daří a vypadá to, že si na sebe s novým páníčkem zvyknou.

Máte-li někdo dotazy ohledně vodicích psů, jejich opatrovnictví a podobně, neváhejte se mě zeptat, nebo poslat e-mail.

Odpočinek

Ilja

Autor: Ilja Hynek | neděle 11.1.2009 20:18 | karma článku: 17.46 | přečteno: 2846x


Další články blogera

Ilja Hynek

Drsný příběh jedné šťastné rodiny

Je krásný nedělní jarní den, roku 2018. Blíží se devátá hodina ranní a je ticho. Podezřelé ticho. Zvláště, pokud jste rodina s třemi malými dětmi bydlící na kraji obce ve velkém domě se zahradou.

18.11.2017 v 17:29 | Karma článku: 7.47 | Přečteno: 494 | Diskuse

Ilja Hynek

Kolik mrtvol je potřeba pro vaše uspokojení?

Komu tuto otázku položit? A jak na ni asi odpoví. Já ji pokládám Vám, čtenářům blogu, k zamyšlení nad životem. Pozastavte se a zapřemýšlejte, kdy Vás naposledy uchvátily stovky nebo tisíce mrtvol, například v nějakém filmu?

7.5.2017 v 20:25 | Karma článku: 13.47 | Přečteno: 850 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Byl mrtvý a zase žije

On mu řekl: „Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ (Lukáš 15,31)

17.8.2018 v 21:31 | Karma článku: 6.06 | Přečteno: 152 | Diskuse

Jan Jílek

Odvahu sbírat po troškách

Rád jsem v dobách mladosti čítal E.Setona. Jeho knihy o lesní moudrosti mne přitahovaly a především asi nejzásadněji, kniha „Dva divoši.”

17.8.2018 v 21:31 | Karma článku: 5.91 | Přečteno: 113 | Diskuse

Josef Prouza

Čím se baví třináctileté holky

Vyrazil jsem do Jeseníků a naložil svou dceru a její nejlepší kamarádku. Čerstvé teenagerky. Jen jsme vyjeli, slyším ze zadní sedačky hip hop z mobilu: Ahoj, já jsem Denis a mám malý penis. Volant mi málem vypadl z ruky.

17.8.2018 v 18:36 | Karma článku: 28.60 | Přečteno: 974 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Náboženství bez lásky

I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. Ale on odpověděl: „Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli...

16.8.2018 v 21:31 | Karma článku: 14.23 | Přečteno: 256 | Diskuse

Jan Jílek

Nic přínosného ten způsob života nenese

Opravdu nerad píši politicky zaměřené blogy. Ale musím se přiznat, že dobře napsané blogy tohoto ražení velmi rád čtu.

16.8.2018 v 10:38 | Karma článku: 27.40 | Přečteno: 833 | Diskuse
Počet článků 44 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1819

Zajímám se o různé kulturní a nyní i politické akce. Kulturní ty netradiční. Píšu o tom, co lidi zajímá, i tom, o čem se nemluví, ale ví. HTML žije! a Seznam není všemocný!

Snažím se podávat nezkreslené informace, všechny zdroje si osobně ověřuju. Píšu o tom, co mě i ostatní lidi, jak se říká, "pálí".

Říkám pravdu natvrdo a píši o tom, co si můžu ověřit.

Co nevím, to se naučím a když mě někdo "poučí" v oboru, který neznám, beru to.

Je-li něco, co za to stojí, napíšu o tom.





Najdete na iDNES.cz